Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Drahy mobil detom do ruk nepatri

Drahé ako drahé. Myslené je skôr mobily moderné – plmé najrôznejších užitočných funkcií, ktoré sa však v rukách detí stávajú „zbraňou“. Aby bolo jasné; proti mobilom a technike ako takej nemám absolútne nič. Načo je však 10-ročnému dieťaťu telefón s internetom, GPS-kom a podobnými prvkami? Nedokážem pochopiť…

„Pán učiteľ, to čo máte za mobil…?“, spýtal sa ma jeden piatačik. Pousmial som sa a hovorím: „Vieš, ja som už veľa telefónov zničil, tak radšej používam len tento môj starý…“ – žiak bol s odpoveďou spokojný.

Priznám sa, trošku som mu aj zamlčal skutočnú pravdu. Jednoducho momentálne vymakaný telefón nepotrebujem. Mám svoj vlastný počítač, internet, nie som na sociálnych sieťach…nepotrebujem byť online neustále a všade. A čo sa týka navigácie – nestratím sa:-)

Ale vážne. Moderné telefóny majú čosi do seba. Dôležité je však, ronako ako pri všetkých technológiách, či ich človek skutočne potrebuje a skutočne využíva pre zlepšenie svojho života.

Tento malý piatačik nevydržal a cez prestávku (cez hodinu používať žiaci nesmú – nemali by) prišiel za mnou a pochválil sa mi so svojím novým telefónom. Neviem už, aká to bola značka, ale bol skutočne elegantný, s pomerne veľkým displejom. Všimol som si, že chlapček mal problém zmestiť ho do vrecka svojej panske mikiny a bundy na zimu.

Tak som sa ho spýtal, že či to má po ocinovi alebo mamine. Neviem, aspoň u nás v rodine to tak funguje už dlhé roky, telefóny sa dedia.

Tento telefón bol však nový, dostal ho k narodkám…pekný darček, pekne drahý a asi aj zbytočný…

Načo potrebuješ takýto telefón?

Smerovala moja otázka na chlapca. Spočiatku jej nechápal, že akože načo. „No na telefonovanie“, odvetil. Vtedy som vytiahol môjho „veterána“ a vysvetlil som mu, že aj z neho sa dá telefonovať.

Chlapec pohotovo odblokoval ten svoj a začal mi vysvetlovať všetky funkcie. Ako prvé to boli hry a trápne aplikácie (ako napríklad rozvi čo najviac okien) a potom sa prihlásil na FB. „Vidíte? Môžem byť na nete a teraz mi píše spolužiak…“, vystatoval sa.

Vybuchol som, nesmierny smiech zahltil chodbu.

Chlapci si chatovali na tri metre, keď sa mohli spolu rozprávať.

Skutočne potrebná to vec…

Chcú sa len rodičia vystatovať?

Časom som sa dostal do reality dnešných dní. Podobné telefóny má drvivá väčšina žiakov, dokonca už aj na prvom stupni, aj v prvej triede.

A stretol som sa s jedným zaujímavým fenoménom, kedy mi dieťa povedalo, že taký telefón ani nechcelo, ale rodičia ho nútia nosiť ho. Keď som sa spýtal, že prečo, odvetilo mi, že aby nevyzerali ako chudáci…

Kedysi sa deti chválili riflami, nášivkou Iron Maiden, za mojich časov fľaškou Coca Coly a nálepkami v albumoch – dnes sa chvália a ukazujú svoje finačné zabezpečenie (často pod vplyvoma  na nátlak rodičov) prostredníctvom mobilov a techniky.

Množstvo nebezpečných negatív

Ktoré som zozbieral počas mojej krátkej učiteľskej kariéry:

závislosť na internete: Kráčame na branné, pekne do prírody. Zrazu jeden žiak kľačí niekde pri paneláku. Pýtam sa ho, že čo sa deje. On chytal WI-FI. Neskôr sa mi priznal, že je takmer 24 hodín online, že bez toho nedokáže vydržať ani minútu…veľmi smutné.

sociálne siete: nebezpečná to vec. Teda pre malé deti. A to nielen kvôli možnosti zamotania sa do rôznych nepríjemností, ale jednoducho aj pre sociálny vývin. Deti strácajús schopnosť komunikovať naživo, sú hanblivé, bez schopnosti rozvíjať verbálne schopnosti. Aj to je dôsledok „četovej doby“.

hry a nesústredenosť: Pamätám si vrelo, keď sme boli malí. Mali sme počítačové hry, práve nastupovala ich doba. Tak som sa aj ja niekedy tešil, že si zahrám FIFU, že som celý deň v škole bol, ale bol duchom neprítomný. Myslel som len na to, ako si zahrám – nech už som doma.

Dnes deti nepotrebujú čakať na príchod domov. Hry majú priamo v telefóne. Často vidím situácie, kedy ešte len zazvoní, už vyťahujú mobily a hrajú. Možno by v tomto prípade pomohlo zakázať ich používanie v škole absolútne, ale aj tak, závislosť na počítačových hrách je veľká vec.

Základná otázka však znie:

AKO SI TIETO DETI BUDÚ VÁŽIŤ MATERIÁLNE DOBRÁ, keď už v takom mladom veku majú veci, na ktoré si iní dospeláci musia zarobiť a pošetriť peniaze?

Keď som sa detí pýtal, že ako si vážia ten mobil, často odpovedali, že je to úplne normálne, že to ani nevnímajú ako niečo vzácne, prípadne drahé. Niektoré z nich si nedokázali spojiť súvislosti, že v podstate jeden taký telefón stojí pomaly celú mesačnú výplatu priemerne zarábajúceho človeka.

Spomeniem si vtedy vždy na mňa alebo na brata. Ako sme cez prázdniny zarábali v zahraničí, aby sme si mohli kúpiť náš prvý počítač, hi-fi sústavu alebo niečo podobné.

Veľa detí však dostáva drahé a pre nich zbytočné vymakané veci úplne zadarmo, len z túžby ich rodičov dať im to, čo majú všetci alebo aby umlčalia  uspokojili túžby svojich detí…

PS: Nabudúce možno trošku o tabletoch…


    hodnotil 1 uživatel

15 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Drahá věc jako důkaz příslušnosti k nějaké sociální třídě...s tím se bojuje obtížně.
    Ovšem moc Vás nechápu. Vybuchnete smíchem, když Vám žák ukáže, jak (nesmyslně) chytrý telefon používá. Sám jej ale nejste schopen naučit používat mobil smysluplně a užitečně - chytrý telefon nechcete, sociální sítě nepoužíváte. Pokud čekáte, že se to děti naučí samy, mýlíte se. Nikdo jiný, nežli učitel, na to nemá lepší potenciál.
    Těžko se hledá lepší příklad, který ilustruje, nepochopení mladé generace a jejich doby současnými učiteli.
    Ač jsem sám zastáncem jisté rozumné míry materiální askeze, se současným světem tímto způsobem nepohneme (snad kromě svých dětí) a tak jako učitelé musíme hledat postupy, které budou účinné. Využívat mobilní přístroje dětí k jejich učení a objevování světa (GPS, mapy, kamera, mikrofon atp.) může být jednou z takových cest.
    ON

  2. avatar

    ON píše: "musíme hledat postupy, které budou účinné." K čemu? I když naučíme žáky ve škole využívat technologie smysluplně (a na chvilku připusťme, že si tyto dovednosti odnesou i domů), vůbec to neznamená, že tím omezíme nebo napravíme negativní dopady užívání a nadužívání technologií. Píšete o nepochopení mladé generace současnými učiteli. Myslíte, že tato generace chce používat technologie smysluplně? A co je vlastně smysluplné? Pro ně je samozřejmě smysluplné právě to, k čemu je sami využívají (a k čemu jsou třeba ty chytré telefony připraveny), k tomu, co se nám (mně nebo autorovi článku) jeví tak nesmysluplné.

  3. avatar

    Ne úplně mi "sedí duch" uvedeného příspěvku. Ale naprosto souhlasím s komentářem Zdeňka Sotoláře.

  4. avatar

    Faktem je, že už malé děti mají drahý mobil a (souhlasím zde s panem Neumajerem) poměřování kvality mobilu je jedním z faktorů, které ovlivňují vztahy ve třídě. Smutné také je, že většina dětí (a tím i rodičů) porušuje zákon, když mají účet na některé sociální síti - jsou mladší 13, resp. 14 let.
    Na druhou stranu je množství aplikací a aktivit, které mohou (a myslím, že by měly) výuku udělat zajímavější a aktuálnější. Proč si povídat o mapách a neukázat si přitom výhody GPS navigace? Proč nevyužít k okamžité zpětné vazbě řešení příkladu virtuální realitu nebo QR kódy namísto toho, aby žáci čekali do druhého dne, až učitel příklady zkontroluje?
    A jistě bych našla množství dašlích příkladů, proč si myslím, že chytré mobily nemusí být jen zlo v rukou žáků.

  5. avatar

    Závislost dětí na internetu/soc. sítích/mobilu/... je problém a velký. Určitě ho nechci zlehčovat, řešení není rozhodně jednoduché. Ale určitě to není hurónský smích a odkaz na to, co jsem dělali my, když jsme byli malí. Mobily nebyly, ani internet nebyl, tak nevíme, zda bychom se nechovali úplně stejně. Sám píšete o vlastní zkušenosti s hraním her a patrně jste i přesto, vyrostl v "nepoznamenaného" dospělého :D
    Spíš bychom se měli snažit buď nabídnout rozumné využití nebo nějakou smysluplnou "off-line"alternativu. Třeba by ten žák pochodující do přírody, což ho evidentně nijak neuspokojovalo a neohromovalo, mohl na mobilu měřit vzdálenost, hlídat trasu, pořizovat fotodokumnetaci, a ani by tu wi-fi nepotřeboval. Kdyby věděl, že nebude "odměněn" odsouzením, tak by to třeba i udělal sám. A pokud není učitel příznivcem technologiií, tak ho určitě napadnou varianty třeba s tužkou a papírem.
    Nemusí se nám to líbit, můžeme s tím i nesouhlasit, ale technologiím kolem sebe se nevyhneme a musíme se s nimi naučit žít. A měli bychom s nimi naučit žít naše žáky. A nejlépe je jít příkladem. Ukázat, že to jde i bez nich, a také ukázat, jak se dají využít.

  6. avatar

    JR píše: "A měli bychom s nimi naučit žít naše žáky." A PROČ BYCHOM TO MĚLI DĚLAT? VŽDYŤ PRÁVĚ TOHLE UMÍ LÉPE NEŽ MY! Motáme se pořád dokola. Já přece netvrdím, že musíme žáky od technologií zcela odtrhnout, že neexistují jejich "smysluplná" využití, že se technologiím kolem sebe vyhneme, ale tvrdím, že i tím sebesmysluplnějším využitím technologií se budou žáci propadat hlouběji a hlouběji do říše digitální demence. Obávám se, že si právě toto nebezpečí nechtějí digitální nadšenci vůbec přiznat. P.S. GPS? A myslíte, že by digitálního Jeníčka a digitální Mařenku vůbec napadlo vylézt na strom?

  7. avatar

    Nesouhlasím s rezignovaným názorem pana Sotoláře, že "tohle umí lépe než my". Viz Brdička: Počítačová gramotnost podle Scotta (http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/17801/POCITACOVA-GRAMOTNOST-PODLE-SCOTTA.html/). To, že se děti chovají suverénně, neznamená, že toho umějí dost. Ony prostě jenom nevědí, co všechno neumějí, kdežto my starší si to uvědomujeme lépe. Při schůzkách softwarových týmů mám občas příležitost vidět, jak studenti VŠ dokážou efektivně využít telefon: vyfotí si výsledek brainstormingu načmáraný na tabuli, udělají si pár poznámek, nahrají si odpověď na svou otázku diktafonem atd. Studenti, kteří nemohou na schůzku přijít osobně se zapojí do diskuse po telefonu nebo přes skype. A po schůzce v klidu zpracovávají své úlovky na velkém počítači do strukturovaných dokumentů na wiki projektu. Podobně využivá svůj telefon třeba novinář na výpravě za reportáží. Děti tohle neumějí a měly by se to naučit - používat nástroje k poznávání světa a k řešení problémů a ne jen k zabíjení času. Škola jim bohužel moc nepomůže. O ICT se naučí víz než ve škole ve skautském/turistickém/pionýrském oddílu, v zájmovém kroužku, při putování v přírodě nebo při lovení kešek. Proč škola tohle nedokáže? To je otázka pro učitele a pro organizátory školství. Proč musíme se zvoněním přerušit řešení zajímavého problému? Proč nemůžeme vyučovat mimo školní budovu, ale musíme sedět v učebnách? Proč se škola izoluje od skutečného života? Já vím, takhle je to pro všechny pohodlnější...

  8. avatar

    Ten příměr s digitálním Jeníčkem a digitální Mařenkou je nejen zábavný, ale především vynikající a plně problém vystihující! Je zřejmé, že kolega ZS o současné české škole něco ví a má s děním ve třídách osobně zažitou zkušenost .Není nad ni! Proč učitelstvo mlčí? Neumíme-li se ozvat, reagovat na otázky i případné invektivy, pak se nedivme.

  9. avatar

    Vysvětlení. Snad jsem se nevyjádřil přesně, ale já netvrdím, že žáci umí technologie ovládat lépe než my, já pouze v návaznosti na Jitku Rambouskovou tvrdím, že žáci umí s technologiemi žít lépe než my v tom smyslu, že jsou technologie pro ně samozřejmostí, všedností a běžnou součástí života. A můžeme jim závidět i to suverénní chování, zatímco my pociťujeme obavy, ostych a nejistotu. Zatímco oni odkládají mobil snad jen ve sprše, my digitální vetřelci je běžně zapomínáme nabít, zapnout nebo ležet v šupleti.

  10. avatar

    Moc nerozumím tomu, proč by digitální Jeníčeka Mařenka měli lézt na strom... Pokud jsou opravdu digitální, všichni jejich kamarádi budou vědět, kde se právě pohybují. Polohu by si zjistili mobilem, případně by využili tu prapůvodní funkci a použili by mobil k přivolání pomoci.
    Mě ale vrtá hlavou ta část blogu, kde autor mluví o tom, jestli a jak si děti budou vážit materiálních výdobytků, když už v dětském věku mají drahé věci. Musím tedy strádat, abych si vážila toho, co mám? Přemýšlím, jak to asi funguje v opravdu bohatých rodinách ...

  11. avatar

    "Dříve bývali chytří uživatelé a hloupé mobily - dnes je tomu naopak."

  12. avatar

    Taky mám jeden: "Jen hlupák může o věci říci, že je chytrá."

  13. avatar

    Proč si povídat o mapách a neukázat si přitom výhody GPS navigace?
    Dnes jsou všechny programy dělané tak, aby je dokázal použít i hlupák (proto se zřejmě těm telefonům říká "chytrý", protože je často chytřejší než jeho uživatel). S GPS se naučí zacházet i stařenka narozená po první světové válce, zatímco orientovat se podle mapy už zapomněli i někteří mí vrstevníci (viz příhoda jedné mé kamarádky, které "vybouchla" po cestě navigace). Já si opravdu myslím, že nejdřív musíme děti naučit ty "staré" dovednosti, aby později s lehkostí (rozuměj: bez závislosti) mohly používat ty nové (navíc dnešní "nové" budou zítra patřit mezi ty "staré").
     
    proč by digitální Jeníčeka Mařenka měli lézt na strom... Pokud jsou opravdu digitální, všichni jejich kamarádi budou vědět, kde se právě pohybují
    A k čemu by jim to bylo, např. bez signálu? (A je to dobře, že všichni vědí, kde se pohybují? A je dobře, že si neumí poradit sami?) Napadá mě tisíc dalších otázek.

  14. avatar

    Já si opravdu myslím, že nejdřív musíme děti naučit ty "staré" dovednosti, aby později s lehkostí (rozuměj: bez závislosti) mohly používat ty nové.
    To je velmi dobrá didaktická otázka. Myslím ale, že takto obecně ji zodpovědět nelze. Některé "staré" dovednosti jsou stále aktuální a využitelné, např. případ principu čtení map a orientace v nich. Tam je víceméně jedno, zda mám podklad tištěný nebo na displeji. V některých případech jsou ale staré postupy překonané a je mrhání čsem jim věnovat příliš výukového času, viz např. práce s logaritmickým pravítkem. Pokud má ale práce s nějakým prostředkem nějaký další didaktický význam, nežli se "jen" naučit nějakou dovednost, např. pomoci poochopit nějaký princip (viz funkce montessori pomůcek), pak může být i "starý" postup stále didakticky vhodný, byť jeho podstatu v praxi asi moc často moderní člověk nepoužije (psaní perem).
    Čili toto je přesně otázka pro didaktiky jednotlivých vzdělávacích oborů, aby kriticky přistupovali k modernizaci metod a vzdělávacího obsahu.
    ON

  15. avatar

    Ještě k technologiím http://www.novinky.cz/zena/deti/319713-tablety-a-mobily-mohou-trvale-poskodit-zdravi-ditete.html

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.